Další článek mých citů. Nemusíte to číst. Jak jsem říkala. Asi vás to už tyhle články přestávají bavit, ale chci si to všechno poznamenat.
Jelikož jsem dneska nebyla ve škole, měla jsem moc a moc času na to, abych si všechno v hlavě urovnala. Přemýšlela jsem o tom, co se stalo v poslední době. Zjistila jsem, že se mi opět vrací štěstí. Nechci nic zakřiknout, ale vypadá to tak.
Ale také jsem si uvědomila, kolik lidem jsem už v životě ublížila. Všechno co se stalo jsem si zasloužila. Nechci užto opakovat. A navíc když (něco udělám) tak tím udělám radost spoustu lidem. Jeden člověk se stane nejšťastnějším člověkem, druhej bude rád, že mi pomohl a pomohl a bude rád taky za to, že něco v životě dokázal. I když to vypadalo beznadějně. A kdo ví. Možná přece i jenom já budu ráda. Ale to se teprv ještě uvidí.
Chtěla bych ale říct, že lidé by se v životě měli zamyslet. Měli by se zamyslet, když něco odmítají, co tím získají a ztratí, kdyby to přijmuli. Měli by se zamyslet, jak se chovají k ostatním. Zamyslet se, jestli nechtějí už moc...můžou ztratit vše. Uvědomit si, že by taky měli někdy něco udělat pro ostatní, jako oni dělají pro vás. Je toho hrozně moc. A proto by měli lidé o všem přemýšlet. Neni to zbytečný. I kvůli tomu se vám posílí mozek a kdo ví, třeba kvůli tomu budete i šťastni, protože si uvědomíte věci, o kterých jste v životě ani nevěděli...








To je dobře. . . . . . . .