
Přišli jsme ke klukům. Já se podle plánu držela dál. Samanta k nim šla a něco jim povídala. Byla jsem až moc daleko na to, abych je slyšela. Rita tam stála mlčky se mnou. Nenápadně jsem se zadívala na ty kluky. Viděla jsem je dobře i do detailů. Už jsem moc dobře věděla, o koho jde. Ale oči jsem upoutala jen na jednoho z nich. Připadal mi hodně simpatickej. A navíc byl i docela hezkej. Možná, že hezkej je slabé slovo. Byl překrásnej! Zamilovanými oči jsem pozorovala každý jeho pohyb. Obrátila jsem se k Ritě. Jenže ta už tam nebyla. Mířila za Samantou a klukama. ,,To né! Nechci jít knim!" zašeptala jsem si pro sebe. Nechtěla jsem tu ale jak pitomá stát a jen koukat, co ostatní dělaj. To by bylo asi trapný. Neodhodlaně jsem pomalu kráčela ke skupince u pískoviště. Nic jsem neříkala. Všichni se asi dobře bavili. Všichni se smáli, ale já je nevnímala. Zrak jsem měla upoutaný na toho kluka.
Robina...







