close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 


!!!Kopíruj jen se zdrojem!!!

Nekopírujte mi to, co píšu!!!


___________________________________________________________________

© Jako ve snu - Kapitola I.

10. ledna 2010 v 17:43 | Maybel |  © Jako ve snu

Mám za sebou 4 písemky...Nojo...8. třída není nic pěknýho. ,,Byl to těžký den a tak si něco zasloužím.." říkala jsem si v duchu a přitom lžičkou míchala mojí milovanou horkou čokoládu. Spolu s šálkem jsem si sedla na židli naproti oknu a otevřela učebnici Chemie s tím, že se budu učit. Vyrušilo mě bubnování kapek o parapet. ,,Ach né!" řekla jsem si. Jindy mi déšť nevadí, ale dneska jsem neměla náladu. Ze školy jsem díky jednomu spolužákovy odcházela s bolavou hlavou. Jinak dostávám dobré známky, ale dneska jsem dostala pětku, která mi naprosto zkazila stránku žákovské. Byli tam samý jedničky a poslední řádek tohle. No není zákon schválnosti? Jsem docela otrávená a k tomu začalo pršet. Venku se asi moc neodreáguju.
Zamyšleně jsem pozorovala kapky, co stékají po sklu okna a v obou rukách dřímala šálek ještě horké čokolády. Usrkla jsem si z hrnečku a vzhlédla před sebe. Vzpoměla jsem si, že mám otevřenou učebnici chemie. Hipnotizovali mě písmena článků. Nechtěla jsem něco číst. Zavřela jsem knížku a místo učení jsem si pustila CD se sice pomalou, ale uklidňující písní. Koukla jsem na ustávající déšť a vnímala každý tón, co vycházel z repráků. Bubnování kapek o parapet ustalo. To mi trochu zlepšilo náladu. Aspoň, že můžu ven a nepromoknu. Najednou jsem se zarazila. Vzpomněla jsem si na kamarádku Ritu, která měla přijít ve tři hodiny. Koukla jsem na stojací hodiny po babičce. Za čtyři minuty tři! Rychle jsem se převlékla do riflí, oblékla svoje oblíbené bílé triko a vzala do ruky hřeben. Pročísla jsem svoje jemné hnědé vlasy a usedla ke stolu a snažila se dopít zbytek čokolády. Zamyslela jsem se nad věcmi, které snad ani nemůžu popsat. Přemýšlela jsem o klucích. Proč mám na ně takovou smůlu? Nebo se jen špatně dívám? To moje věčné přemýšlení mě donutilo být duchem nepřítomná. CRRRR!!! Zvonek mě vyrušil z přemýšlení a já se opět vrátila do realiti. Lekla jsem se a škubla sebou. Cítila jsem horko na hrudi. Rozpoznala jsem zvuk zvonku a taky hnědou, mokrou skvrnu na mém bílém triku od horké čokolády. Naštvaně jsem sykla a křikla: ,,Už jdu!" Otevřela jsem vchodové dveře našeho bytu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama