

Takže to vemem od začátku dnu.
Ane se mi moc do školy nechtělo. Věděla jsem, že budeme hrát bybiku proti klkům. Netěšila jsem se na ní. Bála jsem se, že se před nimi ztrapnim (a navíc tam všechny znám). Místo matiky jsme byli na compech. Jenže jsme hráli nějaký hry s počty pro malý mimina. No ale aspoň že jsme nepočítali. Krásně jsme si užívali poslední den ve škole v tomto roce. Páni! To je děsný. To už je vážně poslední školní den v tomhle roce? No..je to díky chřipkovým prázdninám, který nám zejtra (vlastně už teď) začínaj (začali) a máme je až do 22.12., jenže 23.12. jsou Vánoční prázdniny a ty trvaj do 4.1. (2010). Takže návrat do školy 4.1. Skoro jsem si ani neuvědomila, že už máme půlku roku za sebou. Hrozně rychle to utíká. Ale to nechám bejt. Sice přeskakuju hodiny, ale tu skvělou zprávu nechávám na konec. Po matice se blížil osudný tělák. Nejdřív jsme hráli vybiku (jenom my holky). Hráli jsme jí i s těma rehabilitačníma míči. Takový ty cvelký, s kterejma se blbě házelo a ještě hůř se chytali, ale byla to sranda. Všechno mě ještě od včerejších míčovek bolelo. Bolelo mě to odřený koleno, loket, boleli mě záda, nohy, stehna, lýtka a hlavně pravá ruka, s kterou hážu. Už když jí zvednu na horu, tak mě pnou a bolí svaly. Po delší době, si jedna holka (kapitán (kterýho jsme si vybrali) ve vybice) vybrala 8 dalších holek. Mezi nimi jsem byla i já. Vstoupili jsme do velký tělocvičny. Vybika proti klukům. Ach ne... Ještě štěstí, že jsme hráli s měkým míčem. Abych pravdu řekla, klukům to s měkym míčem teda moc nešlo. holkám sice taky ne mo, ale kluci (se mi zdálo) sotva přehodili. Vybila mě mezi poslednímy. Byla to krátká vybika. Trvala sotva 10 minut. Ale kluci stejně vyhráli. Asi o jednoho člověka. Bohužel příště hned po prázdninách hrajeme znova. Ale s tvrdým míčem (veleybalákem). No nazdar. To jsou kluci nepřemožitelný. Říkali, že nás šetřit nebudou. Budou nás klidně vybíjet do hlavy a že jim to bude jedno. Oni by člověka i zabili jen proto, aby nevyhráli. Neumí prohrávat. Takže nečekejte, že se vrátim živá. Ale to je času dost. To až za 20 dní. Skoro všichni holky se vsadili s jedním klukem, o to, že vyhrajou holky. Většinou se vsázeli klidně i o pajsky. Ten kluk asi bude bohatej. Zdá se mi, že je to docela naivní. Copak my holky proti nim můžem vyhrát? Ne! To je můj názor. A jim říkám, že to nevyhrajem. Ale co..to je jejich věc.
No a teď k hudebce. Na tu jsem se těšila nejvíc. Ale ukázalo se, že jsem se zas tak těšit neměla. Zpívali jsme koledy. Byli i sóla. Já se modlila, aby mě učitel nevybral. Nevybral. Odzpívali jsme docela hodně písniček. Jenže já se pořád bála, že mě vybere na sólo. Mám tam v hudebce jen jednu známku. Jenže sólo schytala moje kamarádka vedle mě. Když měla zpívat začala se chechtat a já se začala chechtat tomu, jak se chechtala ona. Byla jsem ráda, že nejsem na jejím místě já. Ale kupodivu to odzpívala. Byla jsem šťastná, že další písničku zpívali všichni. Jenže další byla zase na sóla..Trochu jsem se tam schovával. když ale slyšim svoje jméno! Třetí sloka u ,,Půjdem spolu do Betléma"! Ne!!! To je zlej sen! V životě jsem před třídou nezpívala sama! Moje sloka na mě přišla docela rychle. Ani jsem nezažaa, takže učitel kvůli mě musel opakovat tu sloku. (Jako na klavír.) Když jsem začala, tak jsem se u toho zároveň chechtala. Jak jsem se chechtala, tak jsem zpívala falešně i docela vysoko. Prostě hrůza. Celej zbytek písničky jsem se s kámoškou prochechtala. Tohle už nechci zažít! Pak jsme jen poslouchali písničky...
Ale teď ta skvělá zpráva!!!
Učitelka na Němčinu se ptala, jestli jsem ve škole. Bylo mi to divný. Na začátku hodiny chtěla se mnou mluvit. Docela jsem se vyděsila. Co jsem udělala špatnýho? Nebylo to nic o něčem, že bych provedla. Naopak! Říkala mi, že jsem dostala spolu se sestrou ocenění v soutěži ,,Cesta mezi paragrafy". Víte co to bylo? dostala jsem ocenění za ten obrázek s ohněm!!! Takže učitelka mi ho tam poslala, jenom mě nepřečetla minule! Já mám takovou radost. Moje sestra dostala ocenění asi za nějakou poezii nebo prózu (protože na to je talent lyrik.blog.cz tam jsou asi všechny její díla..je to šikulka!). Takže jdeme na střelnici pro ceny. Wow! prej že tam jsou vždycky moc hezký ceny. Minule prej dostávali i Mp3 atd. Takže to asi bude super. Ježiš já mám takovou radost. Kdo by to do mě řek? Že někdy v něčem takovým vyhraju? Já teda ne. No ale osud mi přál. xD To vám o tom ještě povím zejtra. Máme tam bejt v půl devátý.
To je asi tak vše...







