V sedm, co jsme šli ke škole na přespání byla už hodně tma. Vlezli jsme do školy. Vystoupali po schodech do učebny fyziky. Poměrně velké učebny, aby jsme se tam mohly všichni naskládat. Odstěhovali jsme stoly (pár jsme jich tam nechali) a udělali tím místo na spacáky. Namalovali jsme si obličej barvama. Pod očima byl trojúhelník který šel od očí a prodlužoval se na tvářích a na těch tvářích se zužoval. obličej byl jinak bílí a u koutku pusy byla červená čára, která vypadala jako stékající krev. A na obličeji byli ještě červené rány. vypadalo to děsně a zárověň i strašidelně. (Asi budou fotky) Úplně nejdřív ze všeho jsme hráli slovní fotbal. To byla docela nuda. Né když jedna holka ze třídy (nebudu říkat která, ať nemá ostudu) řekla slovo na a-antikoncepce. Stezka odvahy nás čekala po filmu. Měl být nějaký strašidelný, ale nakonec z toho vyšel Harry Potter a Fénixův řád...Znám ho na spaměť, takže pár vět jsem tam odříkala za ně. Ale nebyla jsem sama. rozvalili jsme se na židli a dali (s povolením učitele) nohy na lavici. Už u filmu mě popad můj zrádný hlad. Stezka se mohla jít po více lidí. My jsme byli 3 holky: Já, Petra a Lucka. Stezka byla čím dál blíž a mě se svíral žaludek strachy. Chtělo se mi na záchod. Ale museli (bylo nás víc) jsme jít po tmě a víděli kus stezky. Vlastně jen svítících dýní, které moc světla nedávali. Slyšeli jsme pár zvuků )protože teď procházel stezkou 1. stupeň), ale nic neviděli. Rychle jsme zapluli na záchod a pak rychle zase běželi (né všichni) do třídy. V polovině filmu se ve dveřích zjevila postava ženy. Byla to paní učitelka. Byli jsme na řadě. Nebyli jsme první. Ani nechtěli. Protože jsme nevěděli, co nás ,,tam dole" čeká. Měli jsme strach. Složili jsme si písničku, kterou jsme chtěli při stezce zpívat. Měli jsme i připraveno, že vylekáme nějakého ducha nebo aspoň rozesmějeme tím, že až na nás vyskočí (vybafne) Petra se lekne, zakopne, strhne mě s sebou a Lucka o nás zakopne. Nacvičovali jsme si to a myslím, že by to zozesmálo každýho. Holky se vrátili. Říkali, že tam slyšeli jen nějaký zvuky. ,,Tak to bude v pohodě." říkali jsme si, ale já si uvědomila, že je mohli šetřit, když byli tak odvážný a šli první. Co když to bude u nás jinak? Šla další skupina. Ta to ale měla jinak! měla tam jiný zvuky. Ty, co ta první skupina vůbec neslyšela. Nevím kolikáté jsme byli. Ale za chvilku na nás přišla řada. Vešli jsme do husté temnoty. Ve tmě zářili jen malé světýlka. Světílka dýní. Sešli jsme opatrně po schodech. měli jsme nastražené uši, ale už od začátku cesty jsme si zpívali. Přes náš křik snad nebylo nic slyšet. Zpívali jsme dál a dělali si ze všeho srandu. Nic jsme neuslyšeli, nic jsme neuviděli. Šli jsme pořád dál temnou dlouhou chodbou, ve které se jen odráželi dlaždičky od světýlek. Za každým rohem jsme čekali to ,,něco". Ale vůbec nic. Došli jsme na konec stezky. k papíru, na kterém jsme se museli podepsat. Blížili jsme se k němu až najednou se ozval hlasitý zvuk: PÍÍÍSK!!!!! Kamarádky nadskočili a zakřičeli. Já zázračně ne. Znělo to jako píšťalka, co se do ní fouká a vyroluje se papír a pak zase zaroluje. Byl to te zvuk. Bylo jich víc. Strach z nás docela opadl. Podepsali jsme se. Sem sem šla ve prostřed holek. Teď bylo na řadě, aby jsme se prohodili a já šla na pravé straně. Zvuků přibívalo. Pískání nepřestávalo a přidalo se k tomu i vyfukování balónků a drnčení automatu na pití. Blížili jsme se k tomu automatu. Věděli jsme, že za ním někdo je. Petra byla zvědavá a šla trochu k automatu a koukla se za roh. Já s Luckou jsme běželi ke schodům, div se nepřerazit o dýni a Petra rychle běžela za námi. Vyběhli jsme schody a přiběhli ke dvěřím fyziky. vstoupili jsme se sklamáním. Vím, vyprávím to tu jako strašidelný příběh, ale byli jsme zklamané, že na nás nikdo nevyskočil a s bídou jsme slyšeli pár zvuků. Opravdu to mohlo být strašidelnější. mrzelo nás to. Ten stres co jsme si dělali před tím, byl zbytečný. Ostatní slyšeli i jiné zvuky. Bouchání a vrzání dvěřmi a Petra tvrdila, že v jedné šatně někdo zavrčel. Já přes náš zpěv nic neslyšela. A říkala, že za tím automatem někdo byl. A proto se ho lekla a běžela za náma. zachvilku se vystřídali všichni. Všichni byli docela zklamaní. Umyli jsme se (já si došla zase na záchod) a ulehli jsme do spacáků s tím, že se budeme moc dívat na zbytek filmu a nebo kdo chce může spát. my jsme vybalili zase sušenky, zapíjeli je kofolou a dívali se na druhou polovinu Harryho Pottera a Fénixova řádu. Asi za hodinu film skounčil. Měli jsme jít spát. Byla asi skoro půlnoc. Né! Bylo půl dvanácté. My jsme nechtěli spát. Proto jsme měli kofolu, aby nám dodávala kofein a nemohly spát. Já stejně nemůžu v prostředí, v kterém spím první den, tak nemůžu spát. Měli jsme výdrž. Chechteli jsme se tam docela nahlas, trošičku (chvilkama) svítili baterkou tak, aby to nebylo moc vidět a povídali jsme si nebo jsme poslouchali diskmena a taky jsme si dávali otázky, na které jsme museli odpovídat popravdě. Čas plynul rychle. Chodili jsme často na záchod. (Jen tak mimo. i s ránem jsem napočítala, že jsem ve škole byla 8x na malý...). Byli tři hodiny. za hodinu jsme měli v plánu, že ulehnem a budem se snažit usnout, ale my jsme nechtěli spát. Chtěli jsme to vydržet co nejdéle. Chvilkama jsme si hráli s našimi tygříky. Všichni tři jsme měli s sebou plyšového tygříka a každý se jmenoval podle kluka, kterého máme asi nejradši. Dělali jsme, že chrápeme (jako docela brutus...hlavně Petra) a dělali jsme zvuk podobný prdění. byl výbuch smíchu. já chrochtala smíchy a zbudili jsme celou třídu. Naštěstí nás brali s humorem a smáli se taky. Asi jen dva se nezbudili. Tak se to ještě opakovalo mnohokrát, ale už jsme se snažili jich tolik nezbudit. Byl to hroznej záchvat smích. Nebylo to jediný co jsme tam dělali. No ale pryč od toho. V noci bylo vedro, takže ani nevím, jestli jsem spala přikritá nebo ne. Celou noc tam někdo chrápal. Hrůza! bylo 3:15. Čekala nás snídaně! Opatrně bez šustnutí jsme vyndali rohlíky. Se mnou se podělila Petra. Jedli jsme a pili. měli jsme takovou snídani ve spacáku, ve čtvrt na čtyři, pod stolem (mi totiž měli hlavy pod stolem, taky jsme se o něj docela dost mlátili). Pak jsme to ještě zajedli sušenkama a gumovými medvídky. Vlastně kostlivci. petra a já jsme si chtěli dojít pro čaj. Překročili jsme lidi (vždycky co jsem je překračovala jsem o někoho musela zakopnout nebo aspoň do něho kopnout nebo nám ujeli ponožky na podlaze. Celej večer jsme byli jsen v ponožkách. I na stezce.) a pak jsme došli před tabuli a nalejvali naběračkou čaj do hrnečků. pokaždý když se naběračka potopila do hrnce s čajem to dost žbluňklo a nebo o hrnec cinklo. A Petra to musela samozřejmě i vylejt...no ale nikoho jsme nevzbudili...Zázrakem. Zase jsme si povídali. Zase jsme se trochu rozjeli. Okolo pátý se učitel vzbudil a asi šel na WC. my jsme dělali že spíme, aby ten rámus (pokud o něčem věděl) nebyl na nás. Jenže jsme usnuli. Byli jsme tak zticha až se nám sklopili víčka a usnuli všichni tři namáčklý u sebe. V šest jsme se zbudili. Takže po hodině. Zase na záchod. Už nás pak bylo více vzhůru. Nikdo už pak nespal. Ani my....Takže jsme spali za celou noc jen jednu, jedinou hodinku! opravdu nekecám! Můžou mi to holky potvrdit! I když nevím jestli sem chodí nebo nepíšou komenty.... Nasnídali jsme se po druhý. Roláda v akci. Já byla docela dost přežraná. Umyli jsme se a pak koukali na telku. My jsme s holkama byli jak sfetovaný (když to takhle musím říct). Nemohli jsme chodit a všechno nás bolelo. Ono se nedivte když jsem usnula na břiše, s rukama v kříž, vztyčené nahoru. bolí mě z toho ramena. U popíjení čaje jsme málem usnuli. Usínali jsme pořád. Museli jsme všechno uklidit i přes to, že jsme neměli sílu. Pomalu jsem se probouzela a v půl devátý pár lidí mohlo odejít (ten kdo chtěl). Já tam chtěla bejt do devíti (to bylo maximálně). Mohly jsme si kreslit na tabuli a pak jsme hráli nudnou šibenici. A co bylo pak? Pak byl nádherný návrat zase domů. Ale byl tu malí problém. U mojí velikánský tašky se utrhlo jedno ucho. A špatně se to neslo...
Komentáře
[1]: xD
tak u tohohle článku jsem se zasmála!
no to bylo chrapani a chrochtani do hromady. ikdyz sem tohle prozila nasmala sem se docela dost ![]()
[5]: chrápání,chrochtání a prdění dohromady?to teda muselo znít xD
Aktuální články
- Jsem zpět z chaty
- Metin2 - Dance Party
- Muse - Undisclosed Desires , Starlight
- Jak dopadlo vysvědčení? A pár vět k tomu....:)
- Mám Vás ráda...proto nebudu končit (jak jsem myslela), ale najdu si aspoň jednou tejdně čas na blog....snad...aneb ,,Nová naděje"
- Už zase nemáme PC
- Píšu ze školy...ale doma počítač už je
- Nehoda
- Enrique Iglesias - Can You Hear Me
- Sliby chyby








Tak, tu antikoncepci sem řekla já, ten čaj sem vylila protože si na mě chvatala že se někdo budí,
a já tak moc naschval nechrapala já spíš prděla(samozdřejmě rukama) a to byl vždycky výbuch smíchu no mohla bych psat do nekonečna ale nechce se mi psat dobrou