Přece jsem něco vymyslela a píšu.
Týká se to zase mého antitalentství. Tentokrát na básně.
Nedává to smysl, nemá to hlavu a patu a nemá to žádný rytmus. Je to takový.......takový......guláš.
No, ale já vám říkám pořád, že jsem antitalent. Asi na vše.
Pište, jak se vám to nelíbilo!
ŽEBRÁK
Smutečný ráno, smutečný den.
Kouká se na lidi
kolem
a nevěří už ve svůj sen.
Chtěl vidět moře,
chtěl vidět pláž.
Teď je však žebrák
a v očích má pláč.
Rodinu nemá,
nikdo už nežije.
Sedí pod schody, přemýšlí
a z nebe se voda lije.
Promrzlí je na kost
a široko daleko je sám.
Nikdo k němu necítí lítost.
Říká si:
,,Nic než holý život já nemám."
Týdny plynuly,
voda se mění v sníh.
žebrák stárne a přemýšlí,
jaký to ztropil hřích.
Proč takhle skončil?
Proč žebrákem se stal?
Rodina mu umřela
a do pití se dal.
Teď toho lituje,
už nechce dál žít!
Copak je to za život?
Když mučen musí být?
Ví jak žije,
Ale neví jak žil.
Ví co je teď,
ale nevzpomíná si,
co byl.
Sněhu přibívá, je ho více.
Sedí na schodech, ruce v kříž.
Žebrákovy mrznou líce,
Smrti je blíž a blíž.
Za pár hodin
splinil se mu jeho druhý sen.
Mrtví padá k zemi,
zemřel ve štědrý den.








to je...nádhera !!!
je to FAKT dobrý !!!
já tě v podstatě neznám,tak proč bych ti lhala !!!